Vzdálený Auckland na Novém Zélandě se ve dnech 26.11. až 29.11. stal pořadatelem Mistrovství světa v karate organizace WGKF. Díky výsledkům se na toto mistrovství probojovalo i trio odchovanců bruntálského karate: Michal Hrubý, David Dvořák a Lubomír Vaverka. Hrubý a Dvořák na tomto mistrovství působili též jako trenéři pro kata resp. kumite.

Všichni si vedli velmi úspěšně. Michal Hrubý se stal mistrem světa v kata masters +35, když ve finále jednoznačně zvítězil 5:0 nad Stefanem Biagioni z JAR. K titulu MS přidal i stříbrnou medaili v kata týmů. Český tým nestačil jen na Rakouské mužstvo. David Dvořák se v kumite masters + 170 cm probojoval do finále. Zde se utkal s domácím Chrisem Benetem, se kterým vedl vyrovnanou bitvu. Pár sekund před koncem se Novozélanďanovi povedlo využít snížené koncentrace našeho závodníka, získat rozhodující bod a na Dvořáka zůstala „jen“ stříbrná medaile. Lubomír Vaverka v kumite mužů nad 84 kg obsadil hezké 5. místo.

Vrcholem šampionátu bylo finále kumite družstev, kde se probojovali čeští a novozélandští borci. Platnými členy českého družstva byli D. Dvořák a L. Vaverka. Součástí předzápasového boje byl i tradiční tanec „haka“ místních karatistů, kterým chtěli zastrašit naše borce. Čeští reprezentanti se jich však nezalekli a statečně s domácími, kteří byli hnáni vyprodanou halou, bojovali. Po třech zápasech bylo skóre nerozhodné (po jednom vítězství a remíza – Dvořák). V obou závěrečných soubojích domácí zvítězili a titul mistrů světa zůstal na N. Zélandu.

Celkem česká výprava získala na MS 8 zlatých, 11 stříbrných a 7 bronzových medailí a umístila se na 3. místě v celkovém hodnocení národů za domácím N. Zélandem a Jihoafrickou republikou.

Poděkování patří městu Bruntál a firmě Teplo Bruntál za jejich finanční podporu při přípravě i samotném výjezdu.(vit)

Po návratu z cesty nám úspěšní reprezentanti odpověděli na pár otázek.

Jaká byla příprava na MS?

Michal Hrubý: příprava na MS začala již v létě a odstartovalo ji svazové soustředění v Luhačovicích. Dále byla koncipována do měsíčních bloků, tzn. dva bloky kondiční a dva bloky technické. Synchronně probíhala příprava na soutěžní disciplínu kata team muži. Takže ježdění na tréninky do Brna, atd.. Spousta práce.

Lubomír Vaverka: Příprava trvala 3 měsíce, 2x denně podle tréninkového plánu, který mi vypracoval Michal Hrubý a za finanční a materiální podpory našeho klubu.

David Dvořák: Přípravu jsme zahájili tři měsíce před soutěží a drželi se tréninkového plánu zaměřeného na fyzickou kondici, na pilování a zdokonalování našich nejlepších technik. Samozřejmě jsme se zúčastnili několika specializovaných soustředění a sparingkempů.

Jak náročný byl přesun na druhou stanu zeměkoule a jak jste se vyrovnali s časovým posunem?

M.H.: S přesunem a časovým posunem na Nový Zéland, jsem se vyrovnal docela dobře, ale mnohem horší byl návrat nazpět. Ta fáze trvala cca 8 dní a bylo to docela náročné.

L.V.: Přesun jsem zvládl, i když byl strašně dlouhý (skoro 48 hodin). Co se týká časového posunu, ještě do teďka jsem se z něho pořádně nevzpamatoval.

D.D.: Cesta byla opravdu náročná, letěli jsme 11 hodin do Koreje, tam jsme 6 hodin strávili na letišti a potom nás čekal další 12 hodinový let na Nový Zéland. Časový posun a únava z cesty se samozřejmě projevila hned první den, po ubytování v hotelu. Většina závodníků odpadla a půl dne jsme prospali. Další dny byly už bez větších problémů, ale zase po příjezdu do České republiky jsme tak čtyři dny pociťovali únavu, než se tělo vrátilo do normálu.

Jak hodnotíš svůj výkon na šampionátu?

M.H.: Musím říct, že formu jsem měl načasovanou dobře. V celé své kategorii kata jsem byl jednoznačně nejlépe fyzicky připravený. Cítil jsem se uvolněně, velmi silně a dynamicky. Všechny zápasy jsem vyhrál jednoznačně 5:0. Měl jsem radost, že ve finále jsem narazil na svého přemožitele z JAR s před dvou let, a i toho se mi podařilo porazit rozdílem třídy.

L.V.: Až do semifinále jsem vyhrával rozdílem 7 či 8 bodů. Zbývající utkání byly pak spíš o psychice. V semifinále jsem se utkal s obhájcem titulu, s Mossem z JAR. Nastoupil jsem se zbytečným respektem, málo jsem útočil a prohrál 0:1. Obdobná situace byla v bitvě o bronz, proti domácímu D. Lee jsem byl málo aktivní v útoku a díky tomu prohrál.

D.D.: Se svým výkonem jsem velmi spokojený, trefil jsem formu jak po fyzické tak i technické stránce a těší mě, že stále dokážu udržet krok i s o mnoho mladšími závodníky. Také se mi vyhýbá zranění, což je pro sportovce a trénink to nejdůležitější.

Měli jste čas se podívat po N.Z.? Co vás nejvíce zaujalo?

M.H.: Ano, procestovali jsme, co bylo v rámci času možné. Osobně jsem zůstával na NZ o tři dni déle, než celá reprezentace, takže jsem stihnul opravdu dost. Nejvíce mě zaujala cesta po stopách natáčení Pána Prstenů a Hobbita. Navštívil jsem domov hobbitů /the shire/ a místa kde se natáčelo. Velmi zajímavý zážitek.

L.V.: Čas na NZ jsme využili opravdu maximálně. Vždy mezi ranním a večerním tréninkem, nám zbylo pár hodin na nějaký ten výlet. Opravdu skvostná a nezapomenutelná byla pro mě místní příroda. Okouzlující byla srdečnost a přátelskost Novozélanďanů, kteří neskrývali respekt a uznání nad výkony českých karatistů. Poznal jsem nové lidi, jinou mentalitu a prostředí.

D.D.: Přijeli jsme s určitým předstihem před soutěží, abychom se vyrovnali s časovým posunem a aklimatizovali se. Po splnění svých povinností (tréning, registrace, vážení, losování) jsme vyráželi na výlety po okolí a podařilo se nám podívat do národních parků, muzeí a prozkoumat i krásné pláže. Nemohli jsme si nechat ujít a nenavštívit dominantu Aucklandu věž Sky tower, za které je krásný výhled na celé město a okolí. Na Novém Zélandu je opravdu krásná příroda a příjemně mě překvapila i samotná čistota ve městě, z čehož by chom si měli vzít příklad. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek a jsem rád, že jsem mohl tuto zemi poznat a navštívit.

Další karate plány?

M.H.: Především pokračovat v kariéře mezinárodního rozhodčího a reprezentačního trenéra.

L.V.: Pokud to zdraví a především pravé koleno vydrží tak stále zápasit.

D.D.: V novém roce nás čeká šnůra Národních pohárů, Mistrovství České republiky a pak Mistrovství Evropy, které proběhne v Rakousku.